Zde bych chtěla uveřejnit článek v kterém jsem se poprvé dočetla o stafících. Článek je z časopisu Svět psů z roku 2002.
...................................................................................................................................
STAFORDŠÍRSKÝ BULTERIÉR
Životní krédo tohoto plemene lze vyjádřit pouze jednou krátkou větou: "Páničku, mazli mě, chovej mě, hraj si se mnou." V roce 2001 tomu bylo deset let, co bylo toto plemeno dovezeno do České republiky. Zemí původu je Velká Británie.
V Anglii je stafordšírský bulteriér znám již 180 let. Ohledně vzniku plemene se uvádí několik verzí. W. Juneman udává tři. První - je to přímý potomek Old English Bulldoga a různých teriérů. V této době chovali oceláři a horníci z Black Country barevného psa nazývaného Bull and Terrier. Psi vyrůstali v početných rodinách s mnoha dětmi v těsných malých bytech. Pes si musel na své živobytí vydělávat sám. Majitelé je používali na psí zápasy a na dávení krys v aréně. Čistokrevný chov se datuje od třicátých let minulého století. Dne 25. května roku 1935 byl v Old Cross Gun Hotelu Joe Mallena založen první klub s názvem The Original Staffordshire Bullterrier Club. Na této schůzi byl schválen standard plemene a bylo rozhodnuto o jeho předložení Kennel Clubu k přijetí. Původní název klubu Kennel Club neuznal, a tak byl změněn na The Staffordshire Bull Terrier Club. Původní standard zůstal v platnosti až do roku 1948. Tehdy byla snížena kohoutková výška z 39 až 45,7 cm na 35,6 až 40,6 cm a do té doby povolené vztyčené ucho se stalo krajně nažádoucí. Oficiálně uznal Kennel Club tohoto teriéra roku 1939. Plemeno se dočkalo velkého rozšírení a dnes je nejoblíbenějším teriérským plemenem ve Velké Británii.
Chov v ČR
Chov v ČR se datuje od roku 1991, kdy byla dovezena první fena. Následovaly importy z Německa, Belgie, Nizozemí, Finska a naší přední chovatelé investovali do zahraničního krytí. Standard udává žádoucí kohoutkovou výšku 35,6 až 40,6 cm. Začátkem devadesátých let byla dávána přednost psům buldokovitého typu spíše na spodní hranici výšky. Koncem devadesátých let se chovatelé začali přiklánět ke střední až horní hranici kohoutkové výšky, ovšem s důrazen na sílu kostry a výborně tvarované hlavy. Současně s výškou se začala zvyšovat i váha psů. Dnes nejsou žádnou vyjímkou psi i feny s váhou vysoko nad 20 kg. Nejdůležitější je, aby pes byl vyvážený a váha odpovídala výšce. I zde by ovšem měla být preferována zlatá střední cesta. Stále se v chovu setkáváme s delšími, za kohoutkem propadlými, v pohybu měkkými hřběty, klenutými bedry a nedostatky v utváření zádi. Skloněná nebo přestavěná záď pak přímo ovlivňuje mechaniku pohybu pánevních končenin a nesení prutu. Příliš dlouhý, tenký, nahoru (tzv. vesele) nesený prut neodpovídá standardu a psa rozhodně nezdobí. Stafordšírský bulteriér je kompaktní pes, který má mít pevný silný hřbet. Postavení končetin bývá v pohybu uzké a sbíhavé. Objevuje se slabá spodní čelist, nekorektní postavení špičáků, volná kůže na krku a na hranici standardu nesené uči.
Ze standardu
Stafordšírský bulteriér patří do skupiny FCI č. 3,sekce 3 - teriéři typu bull. Je to silný, dobře vyvážený a osvalený hladkosrstý pes. Vyznačuje se naprostou spolehlivostí a laskavostí zejména k dětem, vysokou inteigencí a odvahou. Hlava má mohutnou mozkovou část, silně osvalené licní svaly, výrazný stop, krátkou mordu a černý nos. Poměr čenichové partie se udává 1 : 3. Hlava dospělých psů je rozdělena na dvě poloviny rýhou, která se táhne od temene hlavy až ke stopu. Zejména u psů se hlavy dotvářejí až do věku tří let. Oči jsou kulaté, středně velké. Přednost se dává tmavým očím, ale přihlíží se k barvé srsti. Světlé oko u tmavého psa velmi ruší. Okraje víček jsou tmavé. Uši jsou pro celkový výraz psa velice důležité. Ideální ucho má být malé, tenké, jemné, růžicovité nebo polovztyčené. Krajné nežádoucí je klopené nebo vztyčené ucho. Pysky jsou přilehlé, suché. Čelisti silné, zuby velké, skus nůžkový. Předkus i podkus vylučují psa z chovu. Krk osvalený, poměrně krátký, k ramenům se rozšiřuje. Hrudní končetiny rovné se silnými kostmi, široce postavené. Tlapky jsou mírně vytočné, to slouží k lepší stabilitě silného hrudníku. Lokty pevné, lopatky šikmo uložené. Tělo je svalnaté, hřbetní linie pevná, rovná bedra krátká. Přední fronta je široká, hrudník hluboký, žebra klenutá. Pánevní končetiny osvalené. Hlezna nízko položená, kolena správně zaúhlená, končetiny se pohybují paralelně. Tlapky silné, středně velké, se silnými polštářky. Pes nemá mít zaječí ani kočičí tlapky. Vadou jsou též rozevřené, prošlápnuté tlapky. Ocas střední dělky, nízko nasazený, u kořene silný, ke špičce se zužující. Nesen je poměrně nízko, nemá být zatočený, pouze lehce prohnutý jako táhlo od staré pumpy. Ocas nemá být nesen "vesele" a už vůbec ne stočený přes hřbet. Pohyb vydatný, volný, živý. Končetiny se pohybují paralelně s podélnou osou těla, a to jak z pohledu zepředu tak i zezadu. Srst je krátká, hladká, přilehlá. Barva červená, plavá bílá, černá nebo modrá. Kterákoliv barva může být kombinovaná sbílou, žíhaná všech odstínů, žíhaná s bílou. Černá s pálením nebo játrová barva je vysoce nežádoucí. Štěňata s jantarovýma očima a tzv. "masovým nosem" jsou vždy játrová. Hmotnost psů je 12,71 až 17,25 kg, feny 10,89 až 15,43 kg (přepočet liber). Tato hmotnost bývá vysoko překračována. Mnozí chovatelé si dnes ani neuvědomují, že i psi na spodní hranici výšky a hmotnosti, ale kompaktní splňují parametry standardu, jsou standardní a tak se musí i posuzovat. Požadovaná kohoutková výška činí 35,6 až 40,6 cm. Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu. Psi musí mít dvě normální varlata plně sestouplá v šourku.
Reprodukce
Feny jsou skvělé matky, dobře zabřezávají, mívají početné vrhy životaschopných zdravých štěňat. Psi ochotně kryjí.
Pro koho se hodí
Stafordšírský bulteriér je takřka univerzální všestranné plemeno. Přímo ideální je jako rodinný pes do bytu k dětem. Předurčuje ho k tomu jedinečnost jeho charakteru, jeho velikost a snadná údržba. Pes zbytečně neštěká. Není to pes pouze pro jednoho pána, je to pes pro celou rodinu. Vyhledává neustále fyzický kontakt s majiteli. Nikdy si nesedne sám do prázdného křesla, má-li možnost si sednout majiteli na klín. Je-li psů více, naskládají se na klín všichni. Raději budou namačkáni na sobě a přes sebe, než by leželi pohodlně v křesle sami. Krátká srst se snadno udržuje. Pes má mít vlastní pelíšek na spaní, většina psů však končí u majitelů v posteli. Psi spí nejraději pod pěřinou, takže v zimě majitel ušetří za topení, bohužel chtějí pod peřinu i v létě. Velikostí se pes hodí do bytu i auta. Vejde se všude a nikde nepřekáží. Psi rádi cestují a dlouhá jízda autem je nestresuje. V létě rádi plavou, v zimě doprovázejí lyžaře na běžkách. Jsou to vášniví aportéři a lze je vyběhat i na poměrně malém prostoru. Mohou skládat služební zkoušky pro malá plemena, myslivecké zkoušky, uplatní se v agility, flyballu i dalších kynologický sportech. Vynikající uplatnění našli i při práci v canisterapii.
Pro koho se nehodí
Toto plemeno se v žádném případě nehodí pro lidi zaměstnané, kde je pes ponechán celý den svému osudu a nikdo na něj nemá čas. Takový pes ne nudí a svoji přebytečnou energii může zaměřit tím nejméně vhodným směrem. Rovněž lidé netrpěliví, prchliví, autoritativní a panovační by si toto plemeno neměli pořizovat. Chcete-li psa pro jednoho pána, samostatného, nezávislého a zdrženlivého vůči lidem či hlídače za plot, nepořizujte si toto plemeno.
Výběr štěněte
Pes s vámi bude žít přibližně deset let, změní chod celé domácnosti a ovlivní veškerý váš volný čas. Proto si velmi dobře rozmyslíme, co můžeme psu poskytnout a co čekáme od psa my. Nikdy nekupujeme štěně ukvapeně. Žádný chovatel nikdy nemůže u malého štěněte zaručit úspěchy na výstavách či chovnost psa, ale každý chovatel vám může svou péčí o štěňata připravit psa, který vám bude dobrým společníkem.
Je lépe navštívit několi chovatelských stanic, podívat se, jak chovatel pečuje o štěňata, ale i o staré psy, které již neužívá v chovu, a položit si jednoduchou otázku: Chtěl bych zde žít, kdybych byl psem? Jeli naším cílem využívat psa v chovu a sklízet vavříny na výstavách, kupujeme raději jedince až ve věku kolem jednoho roku. Výstavní kariéra psa, který se umisťuje na předních místech, trvá v průměru čtyři roky. V naší republice se nejstarší psi dožili jedenácti a půl roku.
Výchova
Jako u všech plemen bez vyjímky je nutno postupovat naprosto důsledně a jednotně, avšak laskavě a trpělivě. Plemeno je extrémně citivé na tvrdou výchovu. Tvrdost naruší vztah psa a majitele a psi reagují bázlivostí. Výchova začíná ihned, jak si štěně přineseme domů. Je potřebné poskytnout štěněti dostatek podnětů a sociálních kontaktů. Psi jsou mimořádně vnímaví, přizpůsobiví k přáním majitele a snaží se vyhovět. Nejsou tvrdohlaví, jsou velice závislí na majitelích. Pouze absolutně neschopný majitel dokáže zkazit povahu stafordšírského bulteriéra. Jejich spontánní náklonnost ke všem lidem usnadňuje výchovu i začátečníkům.
Děti a stafordshire bull teriér
Ne nazdarmo se v zemi původu toto plemeno přezdívá "Baby dog". S dětmi si vydrží hrát celé hodiny. Psi tolerují neohrabané jednání i drobné hrubosti malých dětí a nesnaží se je dětem oplácet.
Canisterapie
Vysoká inteligence, dokonale přátelská povaha i možnost snadno udržovat psa v čistotě předurčuje toto plemeno k využití v canisterapii. Uplatňuje se u dětí seniorů i na lůžkových odděleních pro těžce tělesně postižené pacienty. Jinak temperamentní pes velmi dobře rozliší, kde se musí chovat nanejvýš opatrně. Obratně se pohybuje v pokojích mezi zdravotní technikou. Jeho vstřícnost a mimořádná přízpůsobivost mu usnadňuje kontakt i s problematickými pacienty. Psi přispívají ke zkvalitnění života klientů trvale upoutaných na lůžko.
Stafordšírský bulteriér je rozhodně pohodové plemeno. Dokonale splňuje své poslání být výborným společníkem lidí všech věkových kategorií od malých dětí až po seniory. Jeho nejcennější devizou je jeho výjimečná povaha.
Volšický
Komentáře
Přehled komentářů
Tak máme první noc za sebou. Mám teď chvilku, jelikož spinká. No bylo to náročné, ale to asi jako u každého štěněte. Tedy myslím to vstávání v noci a nevyspalost. Jinak Sárinka je moc hodná, když potřebuje čůrat sama si řekne. Je to prostě holka šikonvná, no a co Vám budu povídat. Postel je postel :-) Takže už máme spolunocležníka :-) Jinak je mazlivá a furt chce být s námi, je to mazel, my jí říkáme náš andílek :-)
miminko
(petra, 26. 7. 2010 17:52)Jo,to máte pravdu,přprava na mateřství:))),noční vstávání atd,právě to nyní zažívám také s naší eby,ale je to nádhera,vychutnávejte si to a hlavně hodně foťte,hrozně rychle vyrostou :)))a už budou pořád stejní:)))
miminko
(Jana + Petr a naše Sára, 26. 7. 2010 15:20)Hrozně moc děkuji za podporu, je to pro mě jak příprava na mateřství, takže snad to všichni zvládnem ve zdraví. :-) Zítra si pro to naše mímo jdem, tak určitě napíšu. :-)
miminko
(petra, 26. 7. 2010 14:36)Také Vám moc gratuluji k výběru stafíka,lepší rasu jste si nemohli vybrat,brzy poznáte sami,my jsme jim naprosto propadli a je to teď moc ošklivé,co napíšu,ale jiná rasa pro nás naprosto přestala existovat!!!!
miminko
(Renata, 26. 7. 2010 10:54)
Tak to vám gratuluji! :) Lepšího pejska jste si vybrat nemohli. Ještě teď mám v živý paměti, jak jsme se na Aurinku těšili.
PS: Malé obavy byly taky, ale po přivezení drobečka domů se rozplynuly jak pára nad hrncem :-)
miminko
(Jana + Petr a naše Sára, 26. 7. 2010 10:20)Musím Vám všem poděkovat. Zítra si jdeme pro Sárinku a musim říct, že jak jsem si byla nejistá, tak díky Vám vím, že je to nej pejsek kterého sme si mohli vybrat. Děkuji za Vaše skušenosti a zážitky. Určitě sem budu psát také. Už se jí nemohu dočkat, tedy oba s přítelem :-)
Můj Qido
(Petra, 21. 7. 2010 10:24)
Díky Renčo.
Qido také vždy poslechne.....jen má na to takovou techniku -splnit "jednorázově" moje přání - a pak zase hned to co chce on, takže musím vše opakovat tisíckrát a aby mě poslechl "na pořád" tak zařvu.....a to mě nebaví, připadám si pak jako hysterka a mám strach, že ho takhle zkazím.
Snad to samo odejde....s tou jeho pubertou.
Můj Qido
(Renata a Aurosaurus, 19. 7. 2010 20:00)Ahoj Petro, radím trpělivost a zas jenom trpělivost a důslednoust. Naší Aurince také trvalo dýl než se něco naučila, když má radost tak kouše jak drak, musím ji krotit, ale vždycky poslechne :-).Každopádně strach by z tebe pejskek mít neměl, ale respekt ano - tu hranici má každý psík jinde a to co platí na jednoho neplatí na druhýho. Ohledně skákání doporučji si pročíst nějaký návod na netu jich bude určitě dost. Takže určitě nejsi neschopná, ale všechno chce svůj čas, takže držíme palce.
Můj Qido
(Petra, 19. 7. 2010 16:04)
Ahoj.Mám 9.měsíčního pejska je moc hodný, miluje celou rodinu, ale je to prostě štěně....snažím se ho dobře vychovat a tak ho neustále cepuju a někdy když už musím něco říct po páté, zakřičím a on se bojí....mám strach, že se mě bude bát.
Jinak vody se bojí a aport mu nic neříká.
Jakmile začnem blbnout, chce kousat do rukou....ne stiskem, jen takové to neškodné, přesto mi to vadí a nechci aby to dělal cizím lidem, když si ho chtějí pohladt....jak ho to mám odnaučit??? A jak mu říct, aby neskákal na lidi?? Je tak hravý, až moc.
Mám pocit, že jsem absolutně neschopná a že to nikdy nepochopí "vítat ano, ale neskákat...hrát si ano, ale nekousat - ikdyž to nebolí-"
Poraďte mi někdo prosím!!!
Dělali to i vaši psi?? A přestali??
stafík
(Petra, 17. 7. 2010 23:22)Mohu jen souhlasit,tomuto plemenu jsme propadli před 13 lety,kdy jsme si pořídili první fenku Honey :),medík opravdu v pravém slova smyslu,bohužel před třemi lety nám onemocněla a odešla do psího nebe.Nemohli jsme v tom prázdnu žít,takže po týdnu už jsme měli mimi Cathy a před týdnem se naše rodina rozrostla o další přírůstek jménem Abby,a od té doby nevím,co je televize,úklid, vaření ,protože stále sedím na zahradě a pozoruji, jak si spolu hrajou!!!! Je to k neuvěření,opravdu lepší jak cokoliv jiného.Mohu jen říct,že první mimi jsme si pořizovali v době,kdy holčičkám byly 3 a 1 rok,že jsem měla obavy,které se ukázaly naprosto zbytečné,nikdy se po nich Hanynka neohnala,pořád se jen mazlinkovaly!!!Nyní si ale budeme muset pořidit možná větší postel :)))
Jessie
(Jessie, 15. 3. 2010 13:08)Moje fenka staffbula je 1,5roků stará. Je celá bíloučká, jen na oušku má malinkatý černý flíček, který není skoro vidět.Je úžasná, člověk si s ní povídá a vidí, že mu rozumí. Je jako malé mimino. Hrozně chápavá, milujíci, veselá, energická. Hlavně co má nejraděli tak aportování a spaní pod dekou. Toto plemeno můžu jen doporučit :-D
Dareček
(Rosťa, 6. 3. 2010 15:16)Mohu potvrdit, že stafík je ideální pes do rodiny, který se navíc těší dobrému zdraví. Máme pejska narozeného v roce 1994, je mu již 15 a půl a celý svůj dlouhý život je bez zdravotních komplikací.
cena???:-o
(LIBOR, 17. 10. 2009 20:18)Dobry den,rad bych vedel za koloik bych mohl koupit tohodle uzasneho pejska bez pp...Dekuji za odpoved =o)
Bakoušek
(Monika, 27. 9. 2009 22:43)Vaše stranky jsou moc hezké,mám taky staforda už dvanáct let i když je na něm staří už vidět pořád se chová jako šteně.Jsou to nej psi a hlavně ta jejich trpělivost s dětma je užasná.
Plavání
(Andrea, 11. 9. 2009 8:01)tU MOU NEMŮŽU DOSTAT Z VODY. Je to blázen do plavání a blbnutí ve vodě. Dokonce se i sem tam potopí pro něco pod vodou
plavání
(Renata, 24. 8. 2009 16:24)No s tím plaváním to bude asi individuální. Naše Aurinka má vodu moc moc ráda. Žádnej velkej plavec to ale není - plavem jenom u břehu. Je to super hlavně v horku :-)
Náš Saulíček
(Lucie, 17. 8. 2009 13:36)Náš Saulík má skoro 5 let,je to naše zlatíčko.Spousta lidí má z této rasy strach,ale je to baječné plemeno.Máme 11 mesíční mimčo a skvěle si rozumí.Toto plemeno doporučuji je skladné a dobře ovladatené.
Argošek
(Lenka, 7. 8. 2009 19:03)Mi máme Argoška tři roky a je užasnej psík kterej nevydrží bez pozornosti:)Je citlivej a milej no prostě úžasnej psík kterej nemá rád vodu xD A plavat neumí co vím tak tohle plemeno moc plavat neumí jednou dokonce se jeden staford utopil x(
můj Kexík
(Evele, 22. 7. 2009 15:37)
Před téměř 5ti lety jsem se stala majitelkou stafbulíka, který se "chovatelům" nehodil do papírů a tak by ho čekala jistá smrt. Tito lidé do pejska nechtěli investovat již vůbec nic, takže neinvestovali ani do eutanasie. Pejska jsem si vyzvedla ve špinavé tmavé studené stodole jako malinký uzlíček v papírové krabici. Jeho osud byl pomalá smrt hlady, majitelé mu již nevěnovali jediný pohled. Tento žíhaný úžasný kamarád, kterého bych nevyměnila ani za nic, perfektně pozná moji náladu, když je mi ouvej a stejně tak když jsem šťastná a dovádíme spolu.
Dnes s Kexíkem dělám i CANISTERAPII, chodíme do speciální školy k postiženým a špatně pohyblivým dětem,kde je Kexík vždycky štěstím bez sebe.
Kexík už udělal radost tolika lidem,že bych to ani nespočítala. Vždycky ale, když si vzpomenu, z jakých podmínek vzešel, je mi do breku.
miminko
(Jana + Petr a naše Sára, 28. 7. 2010 11:16)