Zde bych chtěla uveřejnit článek v kterém jsem se poprvé dočetla o stafících. Článek je z časopisu Svět psů z roku 2002.
...................................................................................................................................
STAFORDŠÍRSKÝ BULTERIÉR
Životní krédo tohoto plemene lze vyjádřit pouze jednou krátkou větou: "Páničku, mazli mě, chovej mě, hraj si se mnou." V roce 2001 tomu bylo deset let, co bylo toto plemeno dovezeno do České republiky. Zemí původu je Velká Británie.
V Anglii je stafordšírský bulteriér znám již 180 let. Ohledně vzniku plemene se uvádí několik verzí. W. Juneman udává tři. První - je to přímý potomek Old English Bulldoga a různých teriérů. V této době chovali oceláři a horníci z Black Country barevného psa nazývaného Bull and Terrier. Psi vyrůstali v početných rodinách s mnoha dětmi v těsných malých bytech. Pes si musel na své živobytí vydělávat sám. Majitelé je používali na psí zápasy a na dávení krys v aréně. Čistokrevný chov se datuje od třicátých let minulého století. Dne 25. května roku 1935 byl v Old Cross Gun Hotelu Joe Mallena založen první klub s názvem The Original Staffordshire Bullterrier Club. Na této schůzi byl schválen standard plemene a bylo rozhodnuto o jeho předložení Kennel Clubu k přijetí. Původní název klubu Kennel Club neuznal, a tak byl změněn na The Staffordshire Bull Terrier Club. Původní standard zůstal v platnosti až do roku 1948. Tehdy byla snížena kohoutková výška z 39 až 45,7 cm na 35,6 až 40,6 cm a do té doby povolené vztyčené ucho se stalo krajně nažádoucí. Oficiálně uznal Kennel Club tohoto teriéra roku 1939. Plemeno se dočkalo velkého rozšírení a dnes je nejoblíbenějším teriérským plemenem ve Velké Británii.
Chov v ČR
Chov v ČR se datuje od roku 1991, kdy byla dovezena první fena. Následovaly importy z Německa, Belgie, Nizozemí, Finska a naší přední chovatelé investovali do zahraničního krytí. Standard udává žádoucí kohoutkovou výšku 35,6 až 40,6 cm. Začátkem devadesátých let byla dávána přednost psům buldokovitého typu spíše na spodní hranici výšky. Koncem devadesátých let se chovatelé začali přiklánět ke střední až horní hranici kohoutkové výšky, ovšem s důrazen na sílu kostry a výborně tvarované hlavy. Současně s výškou se začala zvyšovat i váha psů. Dnes nejsou žádnou vyjímkou psi i feny s váhou vysoko nad 20 kg. Nejdůležitější je, aby pes byl vyvážený a váha odpovídala výšce. I zde by ovšem měla být preferována zlatá střední cesta. Stále se v chovu setkáváme s delšími, za kohoutkem propadlými, v pohybu měkkými hřběty, klenutými bedry a nedostatky v utváření zádi. Skloněná nebo přestavěná záď pak přímo ovlivňuje mechaniku pohybu pánevních končenin a nesení prutu. Příliš dlouhý, tenký, nahoru (tzv. vesele) nesený prut neodpovídá standardu a psa rozhodně nezdobí. Stafordšírský bulteriér je kompaktní pes, který má mít pevný silný hřbet. Postavení končetin bývá v pohybu uzké a sbíhavé. Objevuje se slabá spodní čelist, nekorektní postavení špičáků, volná kůže na krku a na hranici standardu nesené uči.
Ze standardu
Stafordšírský bulteriér patří do skupiny FCI č. 3,sekce 3 - teriéři typu bull. Je to silný, dobře vyvážený a osvalený hladkosrstý pes. Vyznačuje se naprostou spolehlivostí a laskavostí zejména k dětem, vysokou inteigencí a odvahou. Hlava má mohutnou mozkovou část, silně osvalené licní svaly, výrazný stop, krátkou mordu a černý nos. Poměr čenichové partie se udává 1 : 3. Hlava dospělých psů je rozdělena na dvě poloviny rýhou, která se táhne od temene hlavy až ke stopu. Zejména u psů se hlavy dotvářejí až do věku tří let. Oči jsou kulaté, středně velké. Přednost se dává tmavým očím, ale přihlíží se k barvé srsti. Světlé oko u tmavého psa velmi ruší. Okraje víček jsou tmavé. Uši jsou pro celkový výraz psa velice důležité. Ideální ucho má být malé, tenké, jemné, růžicovité nebo polovztyčené. Krajné nežádoucí je klopené nebo vztyčené ucho. Pysky jsou přilehlé, suché. Čelisti silné, zuby velké, skus nůžkový. Předkus i podkus vylučují psa z chovu. Krk osvalený, poměrně krátký, k ramenům se rozšiřuje. Hrudní končetiny rovné se silnými kostmi, široce postavené. Tlapky jsou mírně vytočné, to slouží k lepší stabilitě silného hrudníku. Lokty pevné, lopatky šikmo uložené. Tělo je svalnaté, hřbetní linie pevná, rovná bedra krátká. Přední fronta je široká, hrudník hluboký, žebra klenutá. Pánevní končetiny osvalené. Hlezna nízko položená, kolena správně zaúhlená, končetiny se pohybují paralelně. Tlapky silné, středně velké, se silnými polštářky. Pes nemá mít zaječí ani kočičí tlapky. Vadou jsou též rozevřené, prošlápnuté tlapky. Ocas střední dělky, nízko nasazený, u kořene silný, ke špičce se zužující. Nesen je poměrně nízko, nemá být zatočený, pouze lehce prohnutý jako táhlo od staré pumpy. Ocas nemá být nesen "vesele" a už vůbec ne stočený přes hřbet. Pohyb vydatný, volný, živý. Končetiny se pohybují paralelně s podélnou osou těla, a to jak z pohledu zepředu tak i zezadu. Srst je krátká, hladká, přilehlá. Barva červená, plavá bílá, černá nebo modrá. Kterákoliv barva může být kombinovaná sbílou, žíhaná všech odstínů, žíhaná s bílou. Černá s pálením nebo játrová barva je vysoce nežádoucí. Štěňata s jantarovýma očima a tzv. "masovým nosem" jsou vždy játrová. Hmotnost psů je 12,71 až 17,25 kg, feny 10,89 až 15,43 kg (přepočet liber). Tato hmotnost bývá vysoko překračována. Mnozí chovatelé si dnes ani neuvědomují, že i psi na spodní hranici výšky a hmotnosti, ale kompaktní splňují parametry standardu, jsou standardní a tak se musí i posuzovat. Požadovaná kohoutková výška činí 35,6 až 40,6 cm. Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu. Psi musí mít dvě normální varlata plně sestouplá v šourku.
Reprodukce
Feny jsou skvělé matky, dobře zabřezávají, mívají početné vrhy životaschopných zdravých štěňat. Psi ochotně kryjí.
Pro koho se hodí
Stafordšírský bulteriér je takřka univerzální všestranné plemeno. Přímo ideální je jako rodinný pes do bytu k dětem. Předurčuje ho k tomu jedinečnost jeho charakteru, jeho velikost a snadná údržba. Pes zbytečně neštěká. Není to pes pouze pro jednoho pána, je to pes pro celou rodinu. Vyhledává neustále fyzický kontakt s majiteli. Nikdy si nesedne sám do prázdného křesla, má-li možnost si sednout majiteli na klín. Je-li psů více, naskládají se na klín všichni. Raději budou namačkáni na sobě a přes sebe, než by leželi pohodlně v křesle sami. Krátká srst se snadno udržuje. Pes má mít vlastní pelíšek na spaní, většina psů však končí u majitelů v posteli. Psi spí nejraději pod pěřinou, takže v zimě majitel ušetří za topení, bohužel chtějí pod peřinu i v létě. Velikostí se pes hodí do bytu i auta. Vejde se všude a nikde nepřekáží. Psi rádi cestují a dlouhá jízda autem je nestresuje. V létě rádi plavou, v zimě doprovázejí lyžaře na běžkách. Jsou to vášniví aportéři a lze je vyběhat i na poměrně malém prostoru. Mohou skládat služební zkoušky pro malá plemena, myslivecké zkoušky, uplatní se v agility, flyballu i dalších kynologický sportech. Vynikající uplatnění našli i při práci v canisterapii.
Pro koho se nehodí
Toto plemeno se v žádném případě nehodí pro lidi zaměstnané, kde je pes ponechán celý den svému osudu a nikdo na něj nemá čas. Takový pes ne nudí a svoji přebytečnou energii může zaměřit tím nejméně vhodným směrem. Rovněž lidé netrpěliví, prchliví, autoritativní a panovační by si toto plemeno neměli pořizovat. Chcete-li psa pro jednoho pána, samostatného, nezávislého a zdrženlivého vůči lidem či hlídače za plot, nepořizujte si toto plemeno.
Výběr štěněte
Pes s vámi bude žít přibližně deset let, změní chod celé domácnosti a ovlivní veškerý váš volný čas. Proto si velmi dobře rozmyslíme, co můžeme psu poskytnout a co čekáme od psa my. Nikdy nekupujeme štěně ukvapeně. Žádný chovatel nikdy nemůže u malého štěněte zaručit úspěchy na výstavách či chovnost psa, ale každý chovatel vám může svou péčí o štěňata připravit psa, který vám bude dobrým společníkem.
Je lépe navštívit několi chovatelských stanic, podívat se, jak chovatel pečuje o štěňata, ale i o staré psy, které již neužívá v chovu, a položit si jednoduchou otázku: Chtěl bych zde žít, kdybych byl psem? Jeli naším cílem využívat psa v chovu a sklízet vavříny na výstavách, kupujeme raději jedince až ve věku kolem jednoho roku. Výstavní kariéra psa, který se umisťuje na předních místech, trvá v průměru čtyři roky. V naší republice se nejstarší psi dožili jedenácti a půl roku.
Výchova
Jako u všech plemen bez vyjímky je nutno postupovat naprosto důsledně a jednotně, avšak laskavě a trpělivě. Plemeno je extrémně citivé na tvrdou výchovu. Tvrdost naruší vztah psa a majitele a psi reagují bázlivostí. Výchova začíná ihned, jak si štěně přineseme domů. Je potřebné poskytnout štěněti dostatek podnětů a sociálních kontaktů. Psi jsou mimořádně vnímaví, přizpůsobiví k přáním majitele a snaží se vyhovět. Nejsou tvrdohlaví, jsou velice závislí na majitelích. Pouze absolutně neschopný majitel dokáže zkazit povahu stafordšírského bulteriéra. Jejich spontánní náklonnost ke všem lidem usnadňuje výchovu i začátečníkům.
Děti a stafordshire bull teriér
Ne nazdarmo se v zemi původu toto plemeno přezdívá "Baby dog". S dětmi si vydrží hrát celé hodiny. Psi tolerují neohrabané jednání i drobné hrubosti malých dětí a nesnaží se je dětem oplácet.
Canisterapie
Vysoká inteligence, dokonale přátelská povaha i možnost snadno udržovat psa v čistotě předurčuje toto plemeno k využití v canisterapii. Uplatňuje se u dětí seniorů i na lůžkových odděleních pro těžce tělesně postižené pacienty. Jinak temperamentní pes velmi dobře rozliší, kde se musí chovat nanejvýš opatrně. Obratně se pohybuje v pokojích mezi zdravotní technikou. Jeho vstřícnost a mimořádná přízpůsobivost mu usnadňuje kontakt i s problematickými pacienty. Psi přispívají ke zkvalitnění života klientů trvale upoutaných na lůžko.
Stafordšírský bulteriér je rozhodně pohodové plemeno. Dokonale splňuje své poslání být výborným společníkem lidí všech věkových kategorií od malých dětí až po seniory. Jeho nejcennější devizou je jeho výjimečná povaha.
Volšický
Komentáře
Přehled komentářů
pekné povidani fakt super staford nejlepši pes na světě!
Tara
(Denisa, 4. 5. 2009 14:51)Ja ziji v Anglii se svym pritelem,ktery je Anglican.Britanie je puvodnim domovem techto krasavcu.Muj bratr je majitelem bileho amstafa jmenem Wait.Wait je milackem cele nasi rodiny v Cechach, neni to pes ale clovek.Vypada nebezpecne, ale zdani klame.Zde v Britanii jsou amstafove zakazane plemeno a proto padlo rozhodnuti pro kratkonohou kopii.Je to holcicka 5 mes. stara.Je neuveritelna.Lasku kterou dava a neznost zejmena detem, nekdy mam dojetim slzy na krajicku.Vse napsano v clanku je pravda.Rodina je pro ni vse.Prirozene respektuje a odhaduje prani.Necpe se do dveri, seda si i kdyz o to neni zadana, neni splasena.Nema potrebu objevovat nebo odbihat.Drzi se pri lidech a je stastna kdyz ji zavolam a ona muze splnit nase prani.Je s ni pohodovy zivot,krasne chodi na voditku, v aute klidne lezi.Je primerene lina a primerene aktivni.Chci podotknout, ze nejsme zadni dogmaticti pejskari, ale Tara je studnice bezmezne lasky a energie.Dekujeme za ni.She is lady.
Váhám zda pejska či nikoliv
(petra , 27. 5. 2008 12:53)Ten článek je úžasný ,tento pejsek je nám nabízen ale já váhala protože jsem se bála že ho nezvládnem vycvičit.Ted mám pocit že přesně toto nám chybí do naší početný rodiny ke dvoum hyperaktivním dvojčatům a velké zahradě.Díky moc
Spaní v posteli
(Renata, 11. 2. 2008 10:58):-) no, u nás to vypadá obdobně. Když jsme si Aurinku přivezli domů, mysleli jsme, že bude spát u postele jako náš předchozí pejsek. Brzo nám však došlo, že takhle to prostě nepůjde. Dneska má u postele veliký křeslo, kam ji občas vyženem, aby se za minutu zase vrátila zpátky. Ten neustálej kontakt s člověkem, kterej nepřetržitě vyžaduje je opravdu k neuvěření! Momentálně se učí norovat pod deku, zatim tam teda moc dlouho nevydrží, ale s její pílí se to určitě brzy zlepší :-D
Náš Robin !
(Andrea, 9. 2. 2008 11:38)Ráda jsem si přečetla článek a musím jen souhlasit. Tohoto pejska máme doma, přišli jsme k němu, když měl tři roky. Původní majitel s ním nezacházel nejlépe, což jsme zjistili z četných jizev po celém těle. Pejsek se bál jakéhokoliv rychlejšího pohybu, pokud někdo zvel nohu s tím, že ho bude škádlit, utekl. Máme Robiho už skoro tři roky a nechápu jak jsme mohli být bez něj. Je to miláčak všech doma. Máme čtyřletou dceru a vychází spolu úžasně. Nikdy bych nevěřila, že pes takového vzhledu je tak milý a citlivý. Je něco jiného o tom číst a zažít to na vlastní kůži! Opravdu je to pes, který potřebuje společnost a spí s námi v posteli. Všichni máme rádi víkendová rána, kdy se nás postupně do postele nakládá pět - já, muž, dvě děti a nepostradatelný Robin. Pravda, jsme tam jak sardinky, ale všichni jsme spokojeni.
chovné stanice
(Renata, 5. 2. 2008 18:17)
Zkuste inzerci na těchto stránkach www.stafordi.com tam najdete aktuální info o narozených štěnátkách. Podrobný seznam chovatelských stanic je pak na klubových stránkách tohoto plemene.
Jináč stafbulíka vřele doporučuju, všechno co se píše v tom článku je do puntíku pravda! :-)
chovné stanice
(Martin, 5. 2. 2008 17:07)
Zdravim,
moc pěkný a poučný článek!
Chtěl bych se zeptat, kde je možné u nás toto plemeno pořídit? Děkuji!
Martin
super
(rassta, 13. 7. 2009 18:09)